Magie lásky Spojování partnerů

Častokrát se při své práci setkávám s lidskými problémy, které jsou opravdu velmi závažné a tito lidé se doslova nemohou pohnout z místa a žijí ve svém vlastním zoufalství. Dlouhé, předlouhé roky a nevědí, kde jejich problém začíná a ani to, jak ho vyřešit, neboť vlastně nevědí CO třeba hledat - v čem to všechno spočívá. Když se časem lépe poznáme, zas a znova mi doslova jako "houby po dešti" vyrůstají tytéž vzorce chování, a vše neustále ukazuje na problematický vztah člověka ke své matce. Ano, říká se: "Začínáme od Adama - tak jako abeceda začíná písmenem "A". "Tady je tím Adamem matka.

Pojďme pěkně po pořádku. Objasněme si, co je mateřská láska a jakou by taková přirozená - zdravá láska měla být. Matka je po narození děťátka jeho kotvou - někým, kdo ho provází od prvního dechu, od prvního světla jeho dní. S láskou nekonečně trpělivou, nezištnou a nebojácnou. Správná matka dává, dává a dává. Pomáhá děťátku objevovat svět, krmí ho, udržuje ho v čistotě. Později doprovází jeho první kroky a těší se z pokroků. Také koriguje jeho chování a směřuje ho k pozitivnímu chování a dbá, aby jeho činnost nebyla destrukční v žádném ohledu. Mám na mysli nejen hmotnou stránku věcí, ale i komunikaci s jinými lidmi.

Ve smyslu rozlišování přístupu k sobě rovným - vrstevníkům, ale i úcty k starším osobám, nebo tzv. autoritám (otec, prarodiče, učitelé, lékaři, atd.).

Patří sem i láska k přírodě - rostlinné a živočišné. Při tom všem někdy matka má vysvětlovat, a někdy jen provést jednoduchý skutek, který dítěti dá zřetelný signál ve smyslu: "Tak tohle tedy NE!"

Ve smyslu rozlišování přístupu k sobě rovným - vrstevníkům, ale i úcty k starším osobám, nebo tzv. autoritám (otec, prarodiče, učitelé, lékaři, atd.).

Patří sem i láska k přírodě - rostlinné a živočišné. Při tom všem někdy matka má vysvětlovat, a někdy jen provést jednoduchý skutek, který dítěti dá zřetelný signál ve smyslu: "Tak tohle tedy NE!"

Pokud mluvíme o takové lásce, mluvíme vlastně o nejvyšším stupni LÁSKY vůbec. Při takové lásce přestává platit zákon karmy ve smyslu odplaty za nevyřešené skutky, které zničily člověka až tak, že se zrodil znovu a setkává se se svým dlužníkem, aby si to mezi sebou vyrovnali. Mateřská láska je v tomto ohledu ČISTÁ a netřeba nic vyrovnávat. Hovoříme tu stále o zdravé - vyspělé - matce, se správným přístupem k děťátku, svému potomkovi.

V tomto zdravém vztahu není co pokazit, a nepřestává milovat jeden druhého. Stejně jako se nedá přestat být někoho matkou nebo potomkem. Je to jednou provždy tak. Když se jednou žena stane matkou, už nikdy jí nepřestane být. Není to tak jako u jiných druhů vztahů (milenci, přátelé), kdy v určitém čase po naplnění karmy, se cesty dvojic rozcházejí.

Všichni víme, že lidské mládě - dítě - je zcela odlišné od jiných živočišných druhů. Období péče o bezbranného potomka je nejdelší. Trvá celých sedm let, dokud se jakžtakž osamostatní. To je období začátku školní docházky. I v tomto čase, přestože už spojení s matkou není tak intenzivní, se dále předávají dětem tzv. rodové informace. Vše probíhá jaksi jinak - na skryté úrovni - v podvědomí. A o to silnější a intenzivněji se to do mladé bytosti zapisuje. Vždyť uvědomme si, že podvědomá mysl představuje 70-80% z celé naší mysli. Nebylo by na tom nic špatného, ​​kdyby se jednalo o správné a zdravé informace.

Vlastně ten mechanismus je geniálně vymyšlený. Ale nepočítalo se s lidskou podstatou ... 🙂 A vůbec nic zde v tomto světě není ideální. Jakkoliv by člověk chtěl, nachází se pod vlivem celkového dění a přirozeně ... reaguje. V důsledku toho je předáváno poselství někdy více - někdy méně - pokřivené.

Matka má tedy vůči svému dítěti velký závazek. Vést ho k tzv. socializaci - začlenění do společnosti. Dávat svým potomkům "návody" jak se chovat. Ne každý si uvědomuje, jak moc je důležité naučit človíčka dělat toto správně a už vůbec ne kolik je v tomto procesu skrytých "nášlapných min", které pod člověkem později (po letech i desetiletích) vybuchují a zasahují ho hlavně na jemné úrovni - v oblasti citů. Jako velmi svérázný jedinec reaguje i na standardní situaci, a až tak - že mnohdy je sám překvapen svou reakcí. Natolik, že zodpovědně prohlásí: "Neznám se!"

NIKOHO v tom kolotoči dění nenapadne, kde je příčina - a ta je již na "hony" vzdálená od původce i od času, kdy to všechno začalo. Vraťme se k Adamovi - ať Eve - k MATCE. I ona získala své pokřivené vzorce od své matky, a dále je předává svým dětem. Standardně se neděje nic mimořádného. Štafetový kolík se předává dál. Málokdo to řeší. Přitom je to poměrně jednoduché. Dá se to nazvat VYUŽÍVÁNÍ.

Dnes žijeme dobu, která je zcela JINÁ než byla dosud. Charakterizovala bych ji jako JEMNOU DOBU. Pod jejím vlivem se lidé "probouzejí", začínají pociťovat jistý vnitřní neklid, který je vede k hledání. Zobrazeno podstaty bytí a svého zrození ve smyslu: "Proč jsem tady, co tu mám udělat, co je mým úkolem?" Pokud je člověk na své životní cestě zkoušený osudem přiměřeně tvrdým způsobem, začíná hledat, jak se ze šlamastyky dostat VEN. Východisko je jedno, cest k cíli je neomezeně mnoho.

Nazývá se to DUCHOVNÍ ROZVOJ. Obecně řečeno, rozvíjet se může každý, a určitě člověka napadne ono zažité: "Jestliže je žák připraven - učitel se najde." Nejdůležitějším předpokladem pro úspěch je slovo "CHCI".

Pokud chci, mohu postupně toho změnit velmi mnoho. Jde o to, že nejsnáze a současně nejúčinnější je možné změnit SEBE. Svůj postoj k sobě, a tím dát do podvědomí svým potomkům signál - zprávu, že se hodně věcí dá dělat JINAK.

Zde někde je místo, kde se dá přetnout onen bludný kruh nevědomě. Zde může žena - matka - působit na vědomé úrovni - změněným JINÝM přístupem k sobě samé. Nejprve si musí uvědomit kritická místa svého chování. To však nestačí. Odmítnout co bylo, je málo. Je potřeba tu změnu na sobě UDĚLAT!

Způsobů je mnoho, a ne každá žena - matka - dokáže sama zapracovat na sobě. Z mnoha důvodů. Nejčastějším je její vnitřní přesvědčení, že je už POZDĚ začínat. V pokročilém věku to je opravdu tvrdý oříšek. "Starého psa novým kouskům nenaučíš." 🙂 Chybí vnitřní síla, odvaha, přesvědčení a mnoho sto jiných důvodů ... Zde je však přece jen jedna z možností, ačkoli se to nezdá DCERA a SYN. ​​Je jedno, jestli jste jedním nebo druhým . Jde o ochotu a odvahu ZAČÍT. ČÍM? Něčím velmi jednoduchým: ODPUŠTĚNÍM. Je to jeden z největších funkčních nástrojů energie LÁSKA. Přes lásku se člověče dokážeš změnit ty sám a následně i svou matku. A nejen ji, ale celé následující GENERACE.

Pokud se zapojí do hry láska a odpuštění, ZRUŠÍ se přenášení nesprávných vzorců. To je zásadní změna a má VLIV na budoucnost lidstva. Protože každé dítě je budoucností civilizace a je zde základ pro správný vývoj celého Vesmíru. Záměr zde je, jen je třeba účastníků k provádění toho, co je třeba dělat.

Opět se vraťme k problémům člověka, který je zraněn, a přitom nezhojený, což mu způsobuje problémy ve vztazích na všech úrovních. Takový chce - touží – se vysvobodit z toho zajetí, které ho svírá. Kdo by nechtěl ?! Co s tím? Jednoduše je třeba se soustředit na sebe. Najít si pro sebe dostatečné množství času a značnou míru tolerance k sobě. A pak trpělivě hledat ve svém nitru, na co vlastně tak nepřiměřeně reaguji. Dovolit si zajít do minulosti - ke svým vzpomínkám. K těm nejranějším, které si pamatujeme z dětství. Prozkoumat, jak to souvisí přímo s tím, co jsme nyní ucítili. Buďte bez obav, ono se to opravdu všechno vynoří. Velmi dobrým časem, kdy se to zkoumání dá dělat, je meditace.

Její klid je nakloněn k dotyku s Duší. Velmi dobrým nástrojem k léčení bolesti duše je používání techniky Ho'pono-pono. A třeba ještě kus vnitřní síly na to, aby se tento očistný proces mohl dít.

Protože to je opravdu bolestné. Co však je důležité je dát si prostor na to, aby ta bolest ze mě vyšla. Uvolnit se tak, že přijdou slzy. Jsou průvodcem utrpení a paradoxně i léčí. Léčí ony zranění duše, o které jde. Zde je přesně to místo a čas, kdy je důležité odpustit. Nebuďte překvapeni z toho, koho tady potkáte. Dost překvapující je, že to je "moje máma"! Nesúďme ji, není to namístě! Odpusťme jí přes Ho'pono-pono.

Vždyť slova: "Miluji tě. Omlouvám se ti. Prosím, odpusť mi! Děkuji ti! ", Jsou takové hojivé a tak naplňující láskou naši vyprahlou duši. Ono je to opravdu těžké a zdlouhavé - takového léčení své duše. Pokud ale dáte tomu čas a prostor, efekt se dostaví. I když se to může zdát neuvěřitelné, i tvrdý a nepřístupný rodič (máma, či otec) se nakonec ZMĚNÍ. Přestane dělat ty své "kousky" proti vám. A o to jde. Neboť přichází vytoužená úleva a vše začne být JINÉ. 🙂

Výsledek je úžasný zejména po tom, pokud si přestaneme hrát na to, čím nejsme a čestně si přiznáme, co nás těší a naplňuje naše životy radostí a štěstím. Tehdy zjistíme, že jsme pokročili o řádný kus cesty vpřed. Není důležité podobat se ostatním. Důležité je být sám sebou. Každý z nás je důležitý! Všechny pochybnosti stranou! Vyzkoušejte si jednoduché meditační techniky.