Příběh o slepcích a slonovi

V jedné daleké zemi se jednou učenci hádali o tom, co je pravda.
Král, opravdu moudrý muž, potom k sobě zavolal několik slepců a požádal je, aby se dotkli slona. Následně se jich ptal, co je to slon.
Slepec, který se dotkl jeho uší, řekl, že slon je velký a plochý. Ten, který se dotkl chobotu, řekl, že slon je dlouhý a kulatý jako trubka.
„Ne, to není pravda!" zvolal jiný, „slon je mohutný jako sloup."
Tento slepec se dotkl jeho nohy. Čtvrtý slepec řekl, že podle něho je slon dlouhý a hladký a na konci špičatý. Měl přitom na mysli kly.

Nakonec je král přerušil a řekl: „Všichni máte pravdu, ale každý z vás popsal jen malý kousek slona. Tak je to i s pravdou:
"To, co vidíme nebo vnímáme je často jen malou částí toho, co je skutečné."Vzhledem k tomu všichni sklonili hlavy v hanbě potom, co si uvědomili, že každý z nich cítil jen část slona a příliš rychle se s tím spokojili.

Všichni mají pravdu a navzdory tomu se vztahuje jen na část celku.
Pouze tehdy, když spolu mluvíme a učíme se od sebe navzájem, můžeme pochopit i slona ve svém celku. Není to tak i s různými náboženstvími? Tento příběh poukazuje na to, že každý ze svého osobního úhlu pohledu vnímá něco jiného a přece je to pravda. Takže existuje mnoho pravd a všechny jsou nějakým způsobem spojené. A nevedou nás tak či tak všechny k Bohu?

Když se podrobněji podíváme na příběhy lidstva v minulých kulturách a epochách až po současnost, pokaždé přijdeme na to, že my lidé jsme vždy zas a znovu hledali pravé náboženství a toho pravého Boha. Dodnes hledáme něco, co nám vysvětlí skutečný život. Ale hledání toho pravého náboženství a Boha představuje cestu, na které se člověk střetne s mnoha věcmi a otázkami, které jsou pro nás lidi často nepochopitelné či nevysvětlitelné.

Všechno začalo tím, že kdysi velmi dávno moudří lidé zapsala svoje osobní zkušenosti a příběhy a ty se potom v průběhu roků předávaly dále a jejich žáci je neustále doplňovali.

Čas od času byli mezi nimi i lidé, kteří neměli žádné osobní zkušenosti, neměli ani představu o Bohu, ani skutečně pevnou osobní víru. V důsledku toho se potom dále předávalo a vyprávělo mnoho neúplných a nepravdivých věcí.Proč my lidé vlastně hledáme nějaké náboženství? Je tam silná tužba po svobodě a vnitřním pokoji, po nalezení smyslu života. Ale velmi rychle zjistíme, že je jedno, ve kterém náboženství hledáme, skutečnou svobodu a vnitřní pokoj nenajdeme v žádném náboženství, bez ohledu na to, jak intenzivně hledáme!

A přesně to je jeden z důvodů, proč dnes existuje tolik různých náboženství a důkazu o tom, že náboženství byly vytvořeny lidmi, nikoliv Bohem. Připomeňme si mnohé náboženské války, vraždy a plenění, které se konaly ve jménu církve a náboženství, a ještě stále se konají.

Celý tento chaos ve světě neexistuje proto, že by to chtěl Bůh, ale proto, že existuje tolik lidí, kteří si to přejí!
A zároveň očekáváme od Boha, že znovu změní všechno, co jsme si my sami vytvořili. Máme to ve svých vlastních rukou, abychom všechno, co jsme vytvořili, změnili nazpět na pozitivní, a měli bychom se odpoutat od myšlenky, že Bůh má něco společného s náboženstvím! Všichni žijeme spolu v jednom světě a měli bychom se sami sebe ptát, jak lidé z různých kultur a náboženství mohou žít spolu v míru. Opravdu věříme, že pravdu znovu najdeme jen v jednom z náboženství, protože jen ono dokáže přinést pravdivé odpovědi, nebo nám všechna náboženství přinášejí kousek pravdy a až spolu vytvářejí obraz o tom, jak vypadá pravda?

Opravdové hledání pravdy začíná v srdci. Je mnoho lidí, kteří věří v Boha, pouze představa Boha je rozdílná a každý má svoji vlastní pravdu o Bohu a popisuje ho tak, jak ho vnímá. Bůh je stvořitel a zdroj veškerého bytí a v zásadě není správné nebo nesprávné ani jedno a zároveň všechna náboženství. Stejná vlastnost (síla, přístup), která je na správném místě a ve správném čase božská, se na nesprávném místě a v nesprávný čas považuje za satansku, destruktivní. Protože Bůh tvoří jen dobré, krásné a pravdivé. Neexistují žádné špatné vlastnosti ani žádné špatné síly, existují jen nesprávně používané vlastnosti a nesprávně používané síly!

“Muž řekl jednomu chlapci: "Dám ti 5 Euro, když mi řekneš, kde je Bůh."Chlapec odpověděl: "A já vám dám 10 Euro, když mi řeknete, kde Bůh není.“

Biblický výraz "Kdo hledá, najde" zná hodně lidí a i přesto jsme zjistili, že tuto větu není tak jednoduché pochopit. V bolestivých situacích, když se život neubírá podle našich představ, se stále znova a znova ptáme sebe samých, jak vlastně máme začít hledat Boha a kde ho můžeme najít? Existuje vůbec nějaká správná nebo nesprávná cesta?

V podstatě všechno, co existuje je součástí Boha! Všechno, i hmota má vědomí a tím pádem božskou podstatu. On nepozoruje Zemi jenom shora, ale i z našeho pohledu. Můžeme si to představit tak, že Bůh není mimo nás, ale v nás. Bůh se vtělil do každého kamene, do každé živé bytosti atd.

A proto se na tento svět dívá z každé živé bytosti. Aby však dokázal dobře poznat i sebe samotného, musí hrát jakoby hru. Můžeme si to představit následujícím způsobem. Vezmeme si jeden list papíru a představíme si, že tento list papíru je Bůh. Tento list papíru však nemůže poznat sám sebe. Ale když papír roztrháme na menší kousky, tak potom tyto "zdánlivě samostatné" části můžou pozorovat jiné části a poznat jednotu s celkem. Takže všechno je součástí Boha a proto se Bůh dokáže poznat ve všem, co existuje.

Všechno, co existuje, má svůj protipól - například jako světlo a tma, zelená barva - červená barva, nebo zvuk a ticho a podobně. Bůh je tím prapůvodním bodem, ze kterého vycházejí oba póly a Bůh je tím bodem, ve kterém se vše znova setká.

V meditaci můžeme dojít k tzv. nulovému bodu, který se nazývá i božský bod. K bezmyšlenkovému stavu. Z tohoto nulového bodu všechno vzniká a všechno vychází. To znamená, že Bůh je počáteční a výchozí bod všeho a je také součástí všeho co existuje.